Vážení členové klubu,
jak mnozí z vás víte, dopisem místopředsedkyně DR ČMKU ze dne 3. 6. 2014 byl vyzván Klub chovatelů českých fousků (dále jen „KCHČF“) k revizi znění svého zápisního řádu, neboť podle stanoviska DR ČMKU některé definice pojmů odporují normativům ČMKU a FCI, část pojmů je obecných a nejsou blíže specifikovány, absentují definice některých pojmů (např. zhoršovatel) a není stanoven způsob zařazování do chovu. Za tímto účelem byl KCHČF předán jeho zápisní řád se zažlucenými částmi, které jsou podle názoru DR ČMKU problematické a byla stanovena lhůta k nápravě do 31. 8. 2014. KCHČF požádal o prodloužení této lhůty do 30. 9., neboť až dne 12. 9. 2014 bylo plánováno jednání výboru KCHČF, na kterém bylo možno navržené změny projednat.
Výbor KCHČF se velmi pečlivě zabýval všemi zažlucenými částmi svého vlastního zápisního řádu a v přiložených přílohách pro ČMKU jednotlivá ustanovení náležitě okomentoval. Vyžádal si stanovisko Státní veterinární správy České republiky, které přiložil i pro potřeby DR ČMKU a které konstatuje, že Zápisní řád KCHČF není v rozporu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání ani s veterinárním zákonem.
Výbor KCHČF tedy na základě podrobné revize svého zápisního řádu na svém zasedání dne 12. září 2014 schválil nový Zápisní řádu KCHČF, který však vstoupí v platnost až po vyjádření ČMKU. Toto vyjádření, konstatující, že ČMKU není oprávněno schvalovat normativy chovatelských klubu, jsme obdrželi dne 28. listopadu 2014. Proto Výbor KCHČF na svém zasedání 30. listopadu 2014 rozhodl, že nový Zápisní řád KCHČF nabude účinnost dne 1. prosince 2014.
Dovoluji si nyní krátce upozornit na některá důležitá specifika chovu českých fousků: Český fousek je jediné národní plemeno ohaře (mimo jiné v letošním roce se slavilo 50. výročí od uznání FCI). Bohužel také se jedná o plemeno málopočetné – za ta lze považovat plemena, která nezapisují pravidelně více jak 400 štěňat ročně. Český fousek pravidelně osciluje okolo této „magické hranice“, avšak poslední dobou ji jen velmi výjimečně překročí. Zahraniční odchovy (včetně slovenského) produkují minimum štěňat, a navíc pro svoji malou početnost nejsou schopny dodržovat ustálenost linií, jak je požadována reglementem FCI a jak je v chovu KCHČF dodržována. Pro svůj blízký základ v chovu v naší liniové plemenitbě nelze ani zahraniční import využívat k osvěžení krve.
Český fousek je všestranný ohař a jeho pracovní výkonost je vyžadována u všech štěňat, bez ohledu na jejich působení v chovu. Český fousek je pracovním nástrojem českých myslivců, a proto je zájem KCHČF na udržení jeho vynikající výkonnosti pro mysliveckou praxi. Máme za to, že způsob výběru jedinců do chovu, který se tu provádí stejným způsobem více jak 60. roků je pro potřeby chovu českých fousků plně dostačující a zcela plní svůj účel, a proto KCHČF neuvažuje nad zavádění bonitací (na výběrech do chovu se každoročně vybere 60 až 70 kandidátů chovu a zpravidla 2 až 3 jedinci vybráni nejsou. Z těchto 60 -70 kandidátů chovu splní každoročně podmínky pro zařazení do chovu zhruba 10 až 14 psů a přibližně 20 fen).
Dalším velmi významným aspektem, který se v chovu českých fousků musí řešit a to pomocí Zápisního řádu KCHČF, je lysivost. Proto jsou veškerá činěná opatření vedena k její maximální eliminaci, avšak ani za více jak 35 let systematických a neobyčejně tvrdých opatření se lysivost nepodařilo vymýtit. Vyskytuje se však na jakési „únosné“ míře, kdy již neohrožuje chov a zájem o českého fouska, jako tomu bylo v minulosti. Avšak není možno v současné době jakkoli z opatření činěných proti lysivosti ustoupit, neboť by mohla hrozit její opětovná recidiva. Lysivost na rozdíl od DKK nelze zatím předběžně diagnostikovat. Proto i nadále KCHČF setrval na každoroční povinné jarní kontrole všech chovných jedinců a na povinné kontrole osrstění chovných fen při vrhu. To jsou jediné možnosti systematického boje s lysivostí. Tyto kontroly nelze rozhodně vykládat jako „domovní prohlídky“ jak někteří nesmyslně činí, neboť nemají za cíl „prošmejdění“ bytu či domu chovatele nebo zmapování jeho majetku, ale výhradně kontrolu osrstění feny při vrhu. Z toho KCHČF nemůže prostě slevit. Za 15 let co dělám okresního důvěrníka a jezdím po kontrolách vrhů, jsem musel nechat několik olysalých fen vyřadit (což bylo pochopitelně nepříjemné – zejména pokud se jednalo o feny vynikajícího výkonu), ale nikdy jsem se nesetkal s tím, že by chovatel vnímal tuto kontrolu jako zásah do svých osobnostních práv. Ostatně již při vstupu do klubu souhlasí s normativy klubu a tedy i s kontrolami osrstění chovných fen při vrhu.
Při revizi textu Zápisního řádu KCHČF bylo využito i novelizovaného ustanovení Zápisního řádu ČMKU (na základě zasedání předsednictva ČMKU ze srpna 2014 – sjednocení lhůt) a přestože podle SVS nebyl Zápisní řád KCHČF v rozporu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání a veterinárním zákonem, došlo k přeformulování některých ustanovení, aby více korespondoval s textem Zápisního řádu ČMKU, avšak s využitím zpřísňujících opatření, jež Zápisní řád ČMKU umožňuje. Zápisní řád KCHČF pouze některá ustanovení Zápisního řádu zpřesňuje, některé lhůty zpřísňuje (z 15 dnů ZŘ ČMKU, stanoví lhůtu 10 dnů). Ustanovení, která nejsou upravena Zápisním řádem KCHČF platí Zápisní řád ČMKU. Ustanovení, která neupravuje Zápisní řád KCHČF platí Zápisní řád ČMKU. Například ZŘ ČMKU stanoví, že jedna fena může mít za dva roky 3 vrhy, ZŘ KCHČF stanoví, že v jednom kalendářním roce může mít fena jeden vrh.
Doporučuji všem, aby se s novým zněním zápisního řádu podrobně seznámili, a náležitě dodržovali všechna jeho ustanovení. Každý majitel chovného jedince, který není předveden na spádové schůzi, je povinen na vlastní náklady zajistit jeho kontrolu okresním důvěrníkem nebo oblastním poradcem. Pokud tak neučiní, bude jeho jedinec z chovu trvale vyřazen.
Českým fouskům Zdar
Mgr. Jaroslav Rataj
Jednatel KCHČF
nový zápisní řád naleznete v >> KLUB / DOKUMENTY KLUBU